Koupit si letiště je cool Ale to za chvilku přejde Náhled do historie

Mít vlastní letiště a na něm vlastní letadlo je snem mnoha lidí. Tedy hlavně těch, kteří ještě nikdy neokusili, co vlastnění takového letiště ve skutečnosti obnáší.

Historie prodeje letišť je v ČR nevábná
V ČR jsme zaznamenali dva “prodeje” letišť, obě v Praze. Točná a Letňany. Prodeje v uvozovkách proto, že šlo o ovládnutí letiště nákupem pozemků – tedy o v podstatě násilnou akvizici všeho s pozemky spojeného. Lze tedy říci, že prodej letiště jako celku t.j s dráhou a zázemím, v ČR zatím neproběhl.

Ohlédnutím dozadu lže říci, že ani jedna akvizice nezůstala bez pěkné ostudy a několika dramatických chvil. Nad Točnou se nám vznáší stín v podobě násilně vyhnaných aeroklubáků, kteří hledají cestičky jak se domoci svých práv dodnes. V porovnání s Letňanským letištěm to byla však pohoda, lze doufat že mezi majitelem Točné a aeroklubáky nakonec třeba k nějaké té dohodě jednou dojde. Je naděje, že dojde i k přehodnocení záměru na Točné, protože stát už nesype peníze do muzeí. Tato móda už vyprchala a muzea jedno po druhém, vyhlašují ukončení provozu viz http://www.aviationmuseum.eu/World/Europe/Netherlands/Aviodrome/thema_park.htm

V Letňanech to byl a v podstatě stále ještě je, větší šrumec. Pozemky letiště koupila nastrčená firma, ředitelem se stal dvacetiletý klučina, poměry a okolnosti jsou dodnes nejasné, na veřejnost pronikají informace o jeho řízení způsobem okoukaným z Palerma. Cvrkot kolem letiště trvá, když to nevyšlo fíglem přes UK česko-firmu, zkusilo se to hodit na pana seznamoviče, ten už ale prý má dost letišť a další nechce, tak se alespoň vyměnil pan ředitel Sky investu http://companycheck.co.uk/company/06292625 za Mr Nicholase Henryho Thoma. Slečna Paulette Omel Archibald už asi na kafe do Letňan nepřijede. Bůh ví proč, možná jí uvařili v Letňanech studené kafe 🙂

Mít letiště je cool, ale jen na chvíli
Pohledem do historie obou letišť na okraji Prahy můžeme konstatovat společného jmenovatele: Mít letiště bylo pro oba majitele cool jen chvilku. Následné dění jasně ukázalo dlouho řadu problémů, se kterými se majitelé museli vyrovnat, se kterými se vyrovnávají a je zcela jasné, že s některými se nevyrovnají nikdy. Následně přijde “prohlídnutí” a člověk zjistí, že pokud chce aby jeho letiště skutečně fungovalo jak má, je to jen nekonečná práce a navíc ještě k tomu pořád dokola.

Obzvlášť narazí ti, kteří si letiště pořídí s přesvědčením, že bude jen jejich a jen jejich, obeženou ho plotem a nikomu jinému do JEJICH letiště nic nebude. Jak se spletli v Letňanech, jsme všichni mohli vidět v přímém přenosu. Každý takový naivka nakonec zjistí, že letiště je všech a jeho zůstanou pouze ty nikdy nekončící povinnosti okolo něj – platby stále se zvyšujících faktur každému kdo jde kolem a má razítko, plnění stále více norem a zákonů a jak to v Česku chodí, jedním z nejpodstatnějších problémů je obyčejná lidská závist, často přecházející v nenávist především u těch, lidí, kteří si myslí, že udržení provozu na letišti je procházka růžovou zahradou za kterou je královsky zaplaceno.

Letiště chce leteckou lásku bez velkých očekávání
Ten, kdo si koupí letiště, musí práci na něm a pro něj opravdu milovat a nelitovat času ani energie k zabezpečení jeho provozu o níž předem ví, že mu za ní nikdy nedostane zaplacena. Malé letiště samo o sobě nikdy nevydělá a zázrakem už je jen skutečnost, že se provozně udrží v nule. Aby letiště něco vydělalo, je na něm nutno provozovat mnoho dalších aktivit, které často s leteckým provozem nemají mnoho společného.

Sumasumárum:
Historie prodeje českých post-svazarmovských letišť je v tuto chvíli nevalná. Musíme se snažit o to, aby výměna managementu na zkrachovalých letištích probíhala ve větším klidu, bez cirkusu s původními indiány-aeroklubáky, aby převod letiště samotný a “fazonka” nového majitele měla nějakou úroveň a hlavně byla pevným základem, na kterém se bude v budoucnosti dát stavět.. Ale o tom bude další článek. Nicméně je nutno na závěr článku podotknout a zdůraznit, že Točná i Letňany jsou stále letištěm ať se tam děje cokoliv a nemusíme je oplakávat, jako v případě Holešova..