Jmenuji se Miloš Vencovský a má aktivita v aeroklubovém létáni je delší jak 60 let . Byl jsem a jsem dlouholetým členem Sportovní komise AeČR.
Podstatu většiny problémů pana V. Zejdy a jeho dcery , které jsou v aeronovinách zveřejněny, zcela přesně a objektivně neznám, nicméně proti jednomu obvinění pana Dodala ze strany pana Zejdy se musím ohradit. Toto obvinění se týká domnělé ztráty dokumentace některých rekordů jeho dcery Hany Zejdové. Citace:„Dokumentace některých světových rekordů se záhadně vlivem alkoholika IVO J. Dodala ztrácí“. Toto obvinění je nepravda lépe řečeno lež, která účelově vrhá špatné světlo na výkon jeho pracovních povinností pana Dodala a zřejmě jej i skrytě obviňuje s jakéhosi záměrného poškozování výborných plachtařských výsledků slečny H. Zejdové. Opak je totiž pravdou, což hodlám ilustrovat na následující události z let 1999-2000.
V roce 1999 utvořila H. Zejdová světový rekord D15F (rychlost na 1000km trojúhelníku), který byl po předchozí homologaci v rámci AČR zaslán k homologaci na FAI do Lausane. Odtud byl vrácen jako neschopný uznání za světový rekord pro nedodržení jistého článku tehdejšího SŘ FAI, týkajícího se obrazu oné pověstné „čárky“ na foto-snímcích prokazujících odlet , přílet a dosažení otočných bodů. Slečna H. Zejdová použila tehdy ještě řádem FAI uznávaný fotografický způsob dokumentace svého rekordu. Obraz oné čárky měl vzniknout zobrazením reálně vyznačené čárky na povrchu kokpitu v místě středu objektivu fotografického aparátu, na průmětně tohoto aparátu, umístěného uvnitř kokpitu.
Již dříve jsem upozorňoval na zcela nesprávnost tohoto článku SŘ FAI a na jeho rozpor s fyzikálními zákony geometrické optiky (Newtonova zobrazovací rovnice z konce 17. století) , ze kterých bylo zcela zřejmé, že, pro řádem předepsané podmínky uchycení fotoaparátu v kokpitu, co týče vzdálenosti jeho objektivu od vnitřní průhledné stěny kokpitu jakož i vzhledem tolerovanému rozmezí ohniskových vzdáleností užívaných fotoaparátů, nemůže žádný zřetelný obraz této čárky na fotografickém snímku vzniknout, neboť reálná čárka se nalézá za těchto okolností někde mezi středem objektivu a jeho předmětovou ohniskovou vzdáleností, což vede k virtuálnímu obrazu této čárky a tudíž i k nemožnosti vytvoření jejího reálného obrazu na filmu.
Tedy i když slečna H. Zejdová dodržela znění tohoto článku řádu FAI a reálnou čárku na vnější straně kokpitu před startem vyznačila, obrazy oné „čarky“ nemusely být na snímcích filmu zobrazeny. V tomto smyslu podal ACŘ odvolání k FAI a po expertize tohoto odvolání , kterou si FAI vyžádala od university v Bernu, byl rekord slečny H. Zejdové dodatečně homologován jako rekord světový.
Z této události je snad zřejmé, že snahou pana J. Dodala bylo i za vnějších nepříznivých okolností „zachránit“ tento rekord slečny H. Zejdové. Pokud by pan J. Dodal tehdy chtěl nechat tento rekord tzv.„padnout“ pod stůl a zachovat se ve smyslu shora zmíněných škodících pohnutek, nastíněných panem V. Zejdou, měl k tomu nevídanou příležitost. Ale neučinil tak a inicioval záchranu tohoto rekordu zorganizováním shora vylíčeného odvolání, vyžadujícího od něho nemalých nároků jak po stránce intelektuální tak ekonomické ( četná korespondence s FAI ,let Praha-Brno-Praha apod.)
Jak se jeví tato fakta s ohledem na konstatování V.Zejdou v jeho obsažném obvinění pana J. Dodala, že mimo jiné :“Nikdy nic podstatného pro naši zem mimo škod nezařídil“ a že :“Naše Sportovní komise k tomu mlčí …“. Buď jde zřejmě o programovou lež pana V. Zejdy s úmyslem poškozovat J. Dodala i Sportovní komisi, nebo má pan V. Zejda tak chabou paměť, že si nevzpomene na rok 2000, kdy on sám i jeho dcera se osobně se zúčastnili jistého fotografického experimentu, který byl přílohou k shora zmíněnému odvolání a který právě dokazoval omyl úřednice FAI, která původně zmíněný rekord vrátila AeČR jako nehomologovatelný. .
V Praze dne 23.3.2010 Ing. Miloš Vencovský DrSc