Čím dál více začínajících pilotů chápe, že zkušenost z bezmotorového létání na kluzáku je jedním ze základních požadavků k dalšímu bezpečnému lítání. Proč je tomu tak, už bylo napsáno ve starších článcích dostatečně. Nadšenec musí být pilotem a ne strojníkem:) Přes NČPK jsem zorganizoval mnoho seznamováků zájemcům na dálku, avšak úplně nejvíce radosti mi přináší možnost posadit si studenta do větroně sám a šup s ním do tisíce metrů.
To se mi podařilo i minulý týden, potkali jsem se ve správném čase, na správném místě, za dobrého počasí. Měl jsem po ruce akrobatickou ASK-21, následovalo krátké přeškolení, vypsání pojistky a pome na start. Pilot PPL, nalétáno 70 hodin, po přistání štěstím bez sebe jak si zalétal, chrlící jeden dojem za druhým tak, jako každý člověk, který v kluzáku nikdy předtím neseděl. I když motoráři viděli větroň mnohokrát, vždy komentář končí překvapením, že nečekali jak dlouho to vydrží ve vzduchu a co všechno se dá z pouhých 1000 metrů v podvečer v čisté bez stoupáků uletět. Třešničkou na dortu pro pilota pak je zjištění, že první seznamovák platila NČPK.
Tím všas hezká stránka věci Bohu žel končí, přichází na řadu zodpovězení nerudovské otázku kam s ním…. Plachtařská koudel pod zadkem pilota nadšence hoří a rád by na navijáky odlétat si osnovu přes mimořádky do sola. Seznamováky už pořádám 10 let. Posledních pět let však pozoruji slábnoucí provoz navijáků v celé ČR. Příčinu vidím ve těchto faktorech
– povolení ULL vlekat
Otevřeně říkám, že když vidím Blaníka ve dvojím pověšeného za dýchavičným ULL jak se horko těžko odlepí na konci prahu dráhy, raději se nedívám….
– navijáky jsou staré, roste náročnost na údržbu, zřejmě klesá počet šikovných navijákařů. Ano, za plyn navijáku není možné posadit každého kdo šel kolem. K navijákování je potřeba cit, navijáku rozumět, umět zaplést lano – prostě není to jen nastartovat a dát tomu plnej céres..
– asi nejdůležitější je ekononomická stránka věci. Celodenní navijákování a okruhy po 5 minuntách nepřinese aeroklubu takovou tržbu, jako půlhodinové aerovleky + prodej hodin vlečné.
– posledním faktorem je zkostnatělý předpis v ČR. Už by se mohl konečně také změnit. V zahraničí se běžně lítají navijáky ve složení traktorista/navijákař v jedné osobě, startér/podrž-křídlo v osobě druhé. Startér držící křídlo zároveň dálkově ovládá světelnou rampu. To není nic jného, než stojan s dvěma světly a majákem uprostřed. Startér zvedne křídlo, dálkovým ovladačem zapne maják, povel pro navijákaře nastartovat. Pak startér zapne blikání pravého či levého světla a navijákař napíná. Když je napnuto, startér přepne na trvalý svit a může se letět. Viděl jsem i létání bez světelné rampy jen s vysílačkama, ale tam končí domluva v okamžiku, kdy navijákař přidá plný plyn. Hluk navijáku překoná i sluchátka. Za mnohem rozumější považuji světelnou rampu kombinovanou či pojištěnou radiostanicí. Tolik můj názor, čeští plachtaři jistě vědí nejlépe, kde je pes zakopán a zda je vůbec snaha věci řešit a napravit k modernější a funkční podobě.
Pro mě výše uvedené znamená, že po seznamováku aerovlekem nemám kam poslat lidi na další plachtařský výcvik. Zajímají mě hlavně plachtařská letiště v blízkosti Prahy, Brna a Ostravy, kde se pravidelně v sobotu či v neděli pokud počasí dovolí, rozbaluje naviják. Pokud o takovém letišti víte, napište mi prosím.. Pokud v ČR nenajdu, není problém zorganizovat někde v zahraničí týdenní camp v aeroklubu, kde mají pěti a vícebubnový hydro-naviják. Kdo takový provoz viděl a zažil, jistě nestačil zírat co je to za cvrkot a zároveň pohodu navijákového provozu 🙂 Naviják na obrázku je superinteligentní procesorem řízená mašinka, která dokáže při silném větru (tupém pilotovi) přerušit tah a “popustit” kousek lana zpět, nasimulovat přetržení lana, umírání tahu a další podobné mimořádky.
A zbývá fotografie dalšího mezi plachtaře nadací vystřeleného pilota 🙂