Mě osobně v tomhle ohledu otevřel oči Ježíš. V Kanadě jsem totiž potkal osobně Ježíše, dokonce byl mým copilotem. Ježíš Pérez byl už dvanáct let expatem z rodné Venezuely, létal 727, DC-10 a poslední štací před Sunwingem byla 777 u Qataru. O tomhle životě mi vyprávěl dost, měli jsme spolu několikadenní pobyt. Přesně říkal, že zlomem je pět let. Do té doby se vrátil domů, šel za kamarády na pivo, a šlo to. Pak najednou zjistil, že si už říct ani není co, tak na to pivo ani nechodil, či se nesnažil, a po dvanácti letech zjistil, že má jen tu svoji rodinu a pak pár krátkodobých známých na jednotlivých štacích. A protože domů nechtěl, dokud tam bude Chávéz, tak se podival na globus a hledal zemi, ve které že by se usadil a našel Kanadu. A říkal mi – nechoď na dlouho do světa, pokud nemusíš, cesta zpátky je těžká a odtržení od života doma je příliš hluboké. Asi měl pravdu, Ježíš jeden
Radim Vojta
V redakci Aeronovin souhlasíme ze třetiny. První třetina nesouhlasu je fakt, že Česko nemá moře. To je ztráta jedné třetiny šancí. Druhá třetina je fakt, že v Česku se dá létat od rána do večera, práce nepráce, pouze a sotva šest měsíců v roce. Nejen že máme tu smůlu, že jsem se nenarodili anglicky mluvící, ale ještě navíc nemáme moře a navíc podruhé, nemáme ani celoroční termiku…
Sumasumárum
V Česku to létání máme těžké z principu – z polohy a nativity státu. A aby to nebylo málo, vlastní debilitou si ještě jeden problém přidáváme.. Nebo lépe řečeno, neschopností eliminovat debily a prasata z těch míst v letectví, kde se rozhoduje o klíčových věcech.. Radimovi díky za vyznání se z náboženství 😀 Tento příspěvek řadíme do PLP a Budoucnosti ČL najednou..