Archive for the ‘Příbram story’ Category

Příbram: Konflikt přímo s ICAO? Pomůže mediace, soudy, nebo mafie?

Sunday, October 3rd, 2010

1) Each member state should designate an appropriate authority with its administration to be responsible for the development implementation and maintenance of a national aviation security programme. This programme should apply to all international civil air transport including aircraft engaged solely in the carriage of cargo and yet to domestic flights at the discretion of each member state.

2) Contracting States have the obligation to inform ICAO about differences or non-compliance with standards in any of the Annexes to the convention.

Tolik dva body z ICAO regulí. Po přečtení příběhu z Příbrami, si dovolím položit otázku řediteli UCL, zda už nahlásil na ICAO světovou anomálii – odchylku od standartu, kterou ještě nikde jistě neviděli 😉 Aby MDČR došlo k závěru, že ani jeden provozovatel nesplňuje podmínky k udělení provozního povolení a “někdo” z úředníků na UCL přesto toto povolení vydal, to je vskutku nevídané.

Pojďme se podívat, jak se by se tento problém řešil ve světě:

Mediace na úrovni subjektů ve sporu:
Mediace je vynikajícím prostředkem pro řešení konfliktů. Mediátor, nebo mediační služba ve složitějším případě, kdy je do problému zataženo více subjektů. Po prozkoumání všech okolností v tomto případě, vyloučeno. Odpůrce hraje na čas, je neoblomný, současná situace mu více než vyhovuje a těží z ní.

Mediace na úrovni úřední:
V případě, že by existovala nějaká možnost dohody přímo mezi žalobcem a žalujícím, šlo by soudu, MDČR a UCL předkládat možná řešení a spory rychle ukončit, nebo alespoň zkrátit jejich trvání a také náklady na ně. Co zbývá v tomto případě? Naděje svítá ve svolání schůzky mezi ředitelem UCL panem Radou, ředitelem odboru civ.letectví MD p.Štolcem a panem Baumrukrem. Pokud UCL chybu uzná, povolení okamžitě zruší. Bohu žel, bude to mít za následek zastavení provozu v Příbrami na dobu, než se problém vyřeší.

Probíhající soudy
“Rychlost” jednání české justice je známá daleko za českými hranicemi. Tahanice, odvolání třeba až do Štrasburku, to je struna, na kterou hraje protistrana. To může trvat roky…..

Mafiánské praktiky jaké známe z Točné nebo z Letňan: Lze se majitelům pozemků v této situaci-anarchii, kde si každý vysvětluje zákony jak se mu hodí, vůbec divit? Komentář firmy, vlastníka dráhy, k této věci zní:

Nikdy jsme nebyli v postavení jako Mikulecký čí Lukačovič a nešlo tyto lidi vyhnat z vlastních pozemků.

Ale ani na Točné to není bez plomb, lidé jsou sice vyhnáni, avšak aeroklubáci věděli co mají dělat. Spor tedy trvá nadále i tam. Jak se předs tyto problémy probíjí Mikulecký máme zde: http://aeronoviny.cz/2010/09/30/ucl-ochranna-pasma-letiste-letnany/ Z malého letišťátka, kde nikdy nebude takový provoz, aby vůbec bylo možno uvažovat o návratu obrovských investic, musel investor za těžké peníze udělat efektivní nástroj, kterým vytlačí veškeré subjekty, které by se chtěly plést do jeho plánů. Aeroklubáci a lidé kteří v okolí Letňan bydlí nebo podnikají, s napětím očekávají, co nakonec z letiště bude, až splní svojí vytěsňovací úlohu.. Stavební parcela a na ní domy, supermarket, golfové hřiště, nebo výstaviště? Čas ukáže..

A poslední otázka nakonec. Co kdyby se na dráze něco stala nehoda, pojišťovna přišla na to, že dráha je provozována ilegálně a na základě tohoto zjištění odmítla zaplatit škodu? Kdo by pak nesl zodpovědnost? MDČR ? UCL? Majitel dráhy, nebo současný vlastník provozního povolení?

Příbram Část III: Blamáž!

Thursday, September 30th, 2010

Shrneme li velmi stručně situaci z jara 2010 -je následující.:

Na jedné straně nájemce a budoucí vlastník,který doposud nezapsal vlastnický vztah pouze z důvodu žalob jednatelů a rodinných příslušníků současného provozovatele.Společnost která jednoznačně má zájem o rozvoj letiště,platí již druhým rokem řádné nájemné a služby spojené s řádným provozem,má podanou vlastní žádost o provozní licenci,má souhlas současného vlastníka k provozování a tím splňuje příslušnou podmínku ZCL.

Na straně druhé současný provozovatel,s kterým byla ukončena smlouva o spolupráci a nemá ani žádný jiné oprávnění nemovitost užívat,tím spíše provozovat.Navíc za užívaní věci nehradí žádný obnos.

Jediným argumentem úřadu,proč současný stav ponechává beze změny je odkaz na probíhající soudní spory,kdy do jejich rozhodnutí není ochota cokoliv ve věci provozovatele měnit.Přitom zcela ignoruje jasná ustanovení ZCL . Je logické,že pokud tyto spory brání k vydání provozního povolení pro mou společnost a jsou jediným argumentem ÚCL na straně jedné,pak jednoznačně musí stejné spory vést k odebrání licence i současnému provozovateli,a to bez jakýchkoliv pochybností o odkladů na straně druhé.
Pak logicky bude letiště bez provozovatele a uzavřené až do právoplatných rozhodnutí soudů či jiné dohody.Tato situace však nenastala.

Mé snažení dále pokračovalo samozřejmě v odvolání se k Ministerstvu dopravy-odboru civilního letectví s předpokladem,že celá situace bude pochopena a následně dořešena.Toto mé očekávání však nebylo naplněno,neboť ministerstvo na 16ti stránkovém usnesení v podstatě zachování současného stavu posvětilo!!! Je přitom zarážející a i asi celosvětově ojedinělé,že ve zmiňovaném rozhodnutí ministerstvo mimo jiné uvádí cituji: Striktně právně vzato podmínky výše uvedeného ustanovení (ZCL § 30 odst.2 pís.c) nesplňuje ani současný provozovatel letiště, avšak ani odvolatel.??

V současnosti již je proti tomuto rozhodnutí podaná žaloba u příslušného správního soudu.Je však otázkou,kdy při rychlosti projednávaných kauz soudy v ČR bude v naší věci jednáno.

Pro demonstraci absurdity v postoji Českých leteckých úřadů v této věci nelze opomenout,že právě jeden z jednatelů společnosti, které úřady umožňují nadále provozovat zde zmiňované letiště bez jakýchkoliv právních nároků vede právní spor s MO jakožto žalované.Tento spor již soud v prvoinstančním řízení rozhod právě v neprospěch žalované- MO.Tímto rozhodnutím,kdy se paní soudkyně nikterak neobtěžovala zabývat zákonem o civilním letectví rozpoutala na všech kompetentních ministerstvech (MO,MD) značné znepokojení,neboť v případě úspěchu žalobce by nastal zcela obrat v budoucnosti většiny českých letišť-tento precedens by znamenal jistý zánik většiny letišť na území republiky.Naštěstí jsou informace,že ministerstvo bude nadále tento spor sledovat a v případě nutnosti se do sporu zapojí.

I přesto úřady tomuto svému tz. „protivníkovy“nadále umožňují provozovat letiště za přinejmenším podivných podmínek,které iniciují k domněnce uvedené v úvodu o ne zcela nestranném a minimálně „pochybném“ rozhodování státních úředníků.

Samozřejmě že je celá situace okolo popsaného letiště značně složitější a v dopise ani pro obsáhlost nelze zacházet do detailů.Snad tato stručně popsaná situace dostatečně objasní současný stav i komplikované jednání s úřady a jejich nepochopitelné a nezákonné postoje.Je však možno s jistotou říci,že vynaložené prostředky do právních investic v dané věci a vynaložené úsilí o nápravu by bylo jednoznačně efektivnější investovat do rozvoje letiště.

Vážení čtenáři Aeronovin, budu rád za jakýkoliv Váš názor, případně i radu. S pozdravem Aleš Baumrukr

Příbram: Část II. Realita

Wednesday, September 29th, 2010

Na přelomu roku 2009/2010 byla má chuť do práce spojená s dalším probíhajícím vývojem maximální.Byl vyřešen rok trvající problém s Aeroklubem k vzájemné spokojenosti,kdy mohla společnost i AK vedle sebe fungovat,byla stažena plomba blokující převod a byl připraven opět nový návrh na vklad do katastru.
Dále pak v průběhu podzimu roku 2009 byla řádně a v souladu se smlouvou vypovězena tz.Smlouva o spolupráci která doposud jako jediný právní nástroj opravňovala mnou pověřeného provozovatele k provozování viz § 30 ZCL – zákon o civilním letectví.

Společnost součastně shromáždila vše potřebné k žádosti o vydání vlastního provozního povolení,o které též vedla jednání s úřadem již od května 09 a na podzim roku 2009 úřad o vydání povolení k provozování požádala.
Jednoduše řečeno jsem se domníval,že po roce průtahů bude společnost počínaje rokem 2010 řádně provozovat,bude schopna započít s výstavbou vlastního reprezentativního zázemí a především započít se zamýšlenou investicí do rozvoje celého areálu.

Tato má představa se však nečekaně zkomplikovala. V lednu 2010 při podání nového návrhu na vklad do katastru byla zjištěna nová plomba,která jak se ukázalo byla zřízena na základě hned dvou nových žalob.Tyto žaloby byly podány jednotlivými jednateli a rodinnými příslušníky právě toho provozovatele,kterému má společnost umožnila v počátku nadále provozovat a umožnila neomezit uzavřením letiště na konci roku 2008 jejich podnikatelské aktivity ani po celou dobu nikterak jejich podnikání na letišti neomezovala.
Tyto žaloby jsou vedeny zcela nesmyslně na 1.na „Neplatnost kupní smlouvy“, 2. na „Neplatnost nájemní smlouvy“-právě té nájemní smlouvy,kterou ve stejném znění i v minulosti provozovatel s MO uzavřel a na jejímž základě bylo provozní povolení restartováno a na jejímž základě se doposud provozuje!!.

Nicméně i přes tuto novou nepříjemnou skutečnost jsme nadále pokračovaly v jednáních s úřadem o získání své vlastní licence a řádné nabití nemovitosti podáním vkladu a zapsáním na katastru ponechali jako primární činnost a čekali na soudní projednání.

Jaké pak bylo naše rozčarování na jaře 2010 z postupu úředníků ÚCL, kdy po 9 měsících shromažďování veškerého požadovaného,dokazování právních vztahů,dokládání zcela nestandardních a v minulosti nikdy nepožadovaných dokumentů nám ve věci vydání provozní licence nebylo vyhověno.

O to horší pak bylo mé zjištění,že provozující společnosti bez jakéhokoliv právního titulu pro provozování letiště úřad provozní licenci neodebral a tento právní marast úředně posvětil.
Podotýkám,že v minulosti úřad každému řádnému nájemci objektu letiště pronajatého od MO bez jakýchkoliv průtahů provozní povolení udělil,v opačném případě s ukončením nájemního vztahu neprodleně odebral!!?

Nemusím snad zde dále rozvádět pravomoci plynoucí z titulu provozovatele,ale naše pozice jako nájemce hradícího nemalé roční nájemné,potažmo kupce který uhradil kupní cenu je nicotná proti moci provozovatele,který bez našeho souhlasu či vědomí i bez souhlasu ještě stále vlastníka-MO realizoval nadále svůj podnikatelský záměr,pořádá výstavy i vydává souhlasná stanoviska sám sobě-respektive některým jednatelům k jejich vlastním podnikatelským záměrům i cizím společnostem.Podotýkám,že bez jakékoliv povinnosti a finančních nákladech.Naproti tomu má společnost investovala nemálo do 20 let zanedbané plochy,hradí již druhým rokem místnímu Aeroklubu služby AFIS nutné k provozu ,hradí provozní náklady a platí nájemné.

Další část zítra
Aleš Baumrukr

Příbram – Část I. Nadšení:

Tuesday, September 28th, 2010

Vážený pane Mácha

Jsem pravidelným čtenářem Aeronovin, které pročítám rád ze zvědavosti i pro poměrně nezávislé a věcné informace.Je samozřejmé, že jako v každých médiích takovéhoto charakteru se člověk setká jak s věcmi obsahově fundovanými a odbornými,tak i bohužel s věcmi poněkud zkreslenými o kterých by šli vést dlouhé a komplikované diskuze.Toto však není předmětem mého článku.

V poslední době,zejména pak ve vztahu s tolik diskutovaným problémem s Blaníky a postojem Aeroklubu ČR vůči nařízení EASY a ÚCL stále v publikovaných článcích zmiňujete profesionální přístup těchto organizací a jejich úředníků.

Nepochybuji nikterak o oprávněnosti Vašeho názoru,věřím i v odbornou způsobilost pracovníků Evropského úřadu EASY či ÚCL potažmo Ministerstva dopravy ČR-odboru civilního letectví kde zajisté profesionálové i odborníci působí,nicméně s tímto Vaším názorem nemohu z vlastní zkušenosti zcela souhlasit .

Ve skutečnosti není na těchto úřadech vše tak optimistické,jak se na první dojem snažíte publikovat.Následujícím článkem chci poukázat na jednoznačný příklad,kdy ze strany Českých úřadů zabývajících se leteckou legislativou nejsou zcela zákony a vyhlášky dodržovány,ba naopak je jejími rozhodnutími zákon porušován,překrucován a dochází k nadržování,což vede jednoznačně k domněnce,že bratříčkaření, dobrá známost na správném místě a snad i korupce je na těchto úřadech stále bohužel zakořeněna.

V následujícím článku se nebudu zabývat detaily,neboť nejsem příznivcem dlouhých spisů a pokusím se vše vysvětlit volnou řečí.

Část I.Nadšení: Má společnost,kde jsem jednatelem a vlastníkem zvítězila na sklonku roku 2008 ve veřejném výběrovém řízení na prodej záložního vojenského letiště,s jasnou vizí restrukturalizačního plánu a revitalizace letiště.

Výběrové řízení bylo vyhlášeno Ministerstvem obrany ČR a jednalo se již o páté kolo výběrového řízení od roku 2005,neboť se v předchozích letech pro vysokou cenu nenašel vhodný kupec.Podotýkám,že má společnost nabídla nejvyšší cenu,a to o více jak 2 000 000,-kč nad cenu vyhlášenou.

Následně započal proces schvalování,kdy celý prodej bylo nutno doložit schválením a vyjádřením Ministerstva dopravy i financí a v neposlední řadě i uhradit v předepsané době kupní cenu,což se také vše podařilo.Vzhledem k tomu,že tento proces schvalování byl presentován jako poměrně složitý a zdlouhavý,využila má společnost nabídky příslušného útvaru MO a do doby schválení prodeje a následného přepsání na Katastru nemovitostí celý objekt letiště počínaje listopadem 2008 od MO pronajala. Byla uzavřena regulérní nájemní smlouva na celý objekt letiště tak,jak byla uzavírána i v minulosti s předchozími nájemci a provozovateli za nemalé nájemné.

MO mezitím ukončila nájemní vztah s dosavadním provozovatelem letiště a informovala o současném stavu nemovitosti příslušný úřad ÚCL, který na základě ztráty právního titulu k provozování letiště započal s dosavadním provozovatelem úkony spojené s odebráním provozního povolení,kdy také následně provoz na letišti z moci úřední na sklonku roku 2008 zastavila.

Jelikož jsem vždy usiloval o zachování provozu letiště,nemohl
jsem se s nastalou situací smířit . Ovlivněn jednáním jednoho z jednatelů společnosti dosavadního provozovatele,který musel z moci úřední provozování letiště ukončit jsem nalezl provizorní (jak budoucnost ukázala však velmi nešťastné) řešení jak obnovit provoz letiště.Byla podepsána tz.Smlouva o spolupráci,která opět bývalému provozovateli umožnila prokázat právní vztah nutný ze zákona k provozování letiště a provozní „licence“ byla úřadem opět udělena.Tento krok byl pro zachování provozu v dané chvíli jediný možný a to po nezbytnou dobu,než společnost bude moci zajistit chod vlastními silami.

Samozřejmě vše nebylo tak jednoduché jak je zde popsáno,ale po odstranění nedostatků vytýkaných úřadem,které bylo nutno odstranit na provozních plochách letiště v řádech desítek stovek tisíc na vrub společnosti, se vše zadařilo a provoz se s minimální pauzou podařilo obnovit.

Není tajemstvím,že na sklonku roku 2008 a v průběhu roku 2009 společnost značně „zaměstnával“ vztah a spory s místním Aeroklubem,jenž byly způsobeny částečně nedůvěrou v naší společnost a z obav o další osud letiště.Velkou roli v jednání s Aeroklubem pramenil také z dlouhodobých nedořešených majetkových sporů s MO sahajících bezmála 20 let zpět do dob Svazarmu.Ze strany místní AK pak v průběhu roku 2009 byla podaná žaloba u příslušného soudu právě proti MO o nevyřešených majetkoprávních vztazích,které následně zapříčinily zablokování převodu (plomba) nabývané nemovitosti na naši společnost u katastrálního úřadu.

I přesto,že společnost znala stav věci a byla si vědoma zřejmé převahy i vítězství MO v případném soudním sporu,volila rychlejší cestu dohody a zahájila jednání s představiteli Aeroklubu kdy navrhla takové podmínky,které jednoznačně napravovali dlouholetý spor a v konečné podobě poskytla výhody jak Aeroklubu ,tak i společnosti jako budoucímu nabyvateli.Byly uzavřeny patřičné smlouvy o smlouvách budoucích,byla stažena žaloba Aeroklubu blokující převod nemovitosti a situace nasvědčovala,že již nic nebude bránit nemovitost letiště do konce roku 2009 ve prospěch společnosti na základě platné kupní smlouvy u Katastrálního úřadu přepsat.

Pokračování zítra
Aleš Baumrukr