Archive for the ‘Radim Vojta’ Category

Radim Vojta si sype popel na hlavu Není na ověřování trochu pozdě?

Sunday, December 16th, 2012

Mě tohle potvrdili někteří jeho kamarádi z dřívějška, kteří říkají, že tohle Mácha být nemůže, byl trochu ostřejší, ale prasárny, který neznámý dělá srabácky schovaný kdesi za rohem, by prý ten skutečný neudělal, takový primitiv prý nebyl a jak říká Milan, o létání něco věděl. Jenom by mě zajímalo, kdo to je a proč to dělá.
Radim Vojta

To jsou věci v tom českém letectví 🙂

Tři roky na optání se na vedlejším sedadle?
Tři roky se do Máchy pere hlava nehlava a pak najednou, když nám teče do bot, Mácha nám dýchá za krk, před veřejností vypadáme jako totální debilové, protože se ukázalo, že jsme jí kolektivně o Máchovi lhali, se tady blahosklonně optáme kolegy na vedlejším sedadle a leteckých pamětníků, cože je ten Mácha vlastně zač? Najednou tak kolektivně řadíme zpátečku a hlásáme, že Mácha zas není až tak špatnej? Ale copak?!

Pravda časem vyplave tak jako tak
Jsme v letectví, je to jedna velká globální rodina a nic se v něm neutají. Tak to v letectví chodí. Letečtí odborníci vědí všechno hned, protože k tomu mají profesionální nástroje. Letecká odborná a neodborná veřejnost je odkázaná na googla. A co v gůglu není, to pro ni prostě neexistuje.. Máchu v gůglu nemohli najít, tak prostě nebyl, nelítal a hotovo.

Jací jste to odborníci? To je psina!
Radim s Milánkem jsou teď za pitomce, nejvíce se směje Mácha. Jiní si mnou ruce, jak se jim na Máchovi podařilo dokázat, že estébácké prase Dodal nastoupí proti komukoliv, kdo se mu zdá byť i jen potenciálně nebezpečným. Bez toho, aby si ověřil fakta a byl si stoprocentně jist, že nezničí život člověku, kterého v životě neviděl a o kterém vůbec nic neví. To celé potažmo platí i na Radima Vojtu, i na Milana Mikuleckého.

Sumasumárum
Přišel na psy mráz, pravda vyšla najevo. Mácha je po třech letech štvanice najednou úplně normální člověk, který má rád letectví, létání, srandu a zábavu kolem něj. A jak je to s tou Máchovo ostrostí? Buďte všichni tři rádi a děkujte Bohu, že se vám nepodařilo Máchovi nějakým způsobem zasáhnout do jeho života. Dále to nebudeme rozvíjet a v dalším článku si řekneme, jak je to s ostrostí Máchy na palubě, když instruktoruje. Lidem – skutečným LETCŮM PILOTŮM, dlouholetým Máchovým kamarádům, kteří dokázali říci jste DEBILOVÉ, tohle Mácha nedělá, posíláme velkou zdravici:)

Co vlastně jste? Roztomilá prasátka, nebo letecké sračky ?
Radim Vojta

Takovej normální den s Harvardem Recenze článku AJ Scandalla alias Radim Vojta

Saturday, December 8th, 2012

Vysvětlivky:
-Letecký odborník:
Člověk s leteckým vzděláním pracující celý život v letectví.
-Odborná letecká veřejnost: Lidé vzdělaní v jiném oboru vlastnící nějakou leteckou kvalifikaci.
-Laická letecká veřejnost: Lidé vzdělaní v jiném oboru bez leteckých kvalifikací kteří mají rádi letectví.

Název článku: Takovej normální den s Harvardem
Líbí se Vám název?

Autor: AJ Scandal alias Radim Vojta
Nespletli jsme se, to je pořadí, ve kterém Radim začal vystupovat na Internetu.

Zařazení autora: Letecká odborná veřejnost
Vystudoval ČVUT “strojařinu” není tedy leteckým odborníkem. Létá od dětství, AirCadets již nestihl, svazarmovské příspěvky platí poctivě.

Vlastnosti autora:
– hrozně se vytahuje, jako důkaz svojí “profesionality” neváhá použít i vlastní manželku a veřejnosti detailně popsat jak ji pravidelně přezkušuje.
– lže veřejnosti o pracovním zařazení vlastní manželky. Z letušky udělal brusičku. Pokud to bylo naopak, pokud to byla nejdřív brusička a pak letuška, Radimovi se předem omlouváme.
– je lakomý, vypráví o sobě že je buržoustem, ukazuje, že má na drahé GA, ale odmítá sponzorovat letenky pro kadety. A to je v českém letectví těžký hřích!
– má rad stejky, nejraději koninu, nepohrdne ani volem

Polehčující okolnosti:
– Bývalý plachtař a bývalý akrobat, kterého lze dohledat v historických tabulkách.
– Akrobatické tričko nenosí, rád nosí pouťovou uniformu s proužky
– Evžen jej s přimhouřeným okem řadí mezi Letce
– Zvláštní znamení a tetování: Nemá
– Do funkcí v AeČR nekandidoval.
– Upozornění a omezení: Pozor, jak stojí v článku o IFR letu v USA, Radim udělá pro dobrý stejk cokoliv. Projevuje se to na jeho hmotnosti a proto má v LAA piloťáku poznámku: ULL jen v sóle! Případné nabídky na svezení s Radimem v ULL striktně odmítněte a to i v případě, že jste modelem a trpíte bulimií v pokročilém stádiu !

Umístění článku: XXXXXX a YYYY
Oba servery nízké úrovně v naší black zoně. Publikuje na něm laická i odborná veřejnost. Letecký odborník na něm ještě nich nenapsal ani čárku, nepředpokládáme, že se tak v budoucnosti stane.

Obsah článku:
Prkennou češtinou zvýrazněné JÁ JÁ JÁ a jenom JÁ. Zbytek okolo JÁ vyplňují všeobecné známé a tedy nezajímavé informace o známém letounu, následují informace o létání v americe. Nutno říci, že se Radim pod dohledem leteckého odborníka Evžena značně polepšil od dob, kdy vezl v USA kamaráda na stejky.

Susmasumárum – doporučení a závěry
Článek je podřadné kvality, čtenář se nic nového nedozví. Ve většině textu oslavuje autor sám sebe. Radim by měl publikovat na svém vlastním serveru. Na cizím a ještě k tomu undergroundovém, to vypadá velmi nepěkně, na odborné letecké servery ho nikdo nepustí.

Co dělá Radim právě teď? Sledujte v přímém přenosu!

Radim Vojta: Jak jsem létal v Americe na stejky

Tuesday, December 4th, 2012

Když jsem kdysi létal v americe, pozval jsem takhle jednou souseda, ať se se mnou sveze do 200 mílí vzdáleného města, kde znám jednu báječnou restauraci, kde podávají výborné steaky na dřevěném uhlí a ještě lepší martini.

Cestou na letiště byl můj soused trošku nervózní kvůli počasí, ale pomyšlení na steaky a martini ho přesvědčilo.

Když jsme přijeli na letiště, tak už přestalo mrholit, přesně tak jak jsem slyšel při výuce meteorologie. Jenom občas padla nějaká ta vločka. Vzal jsem si počasí a byl jsem ujištěn, že je to na pořádný IFR. Měl jsem z toho radost. Potom jsem prohodil pár slov s mechanikem a zjistil jsem, že Piper Cub, se kterým jsem do teď létal, je v prohlídce. Myslím, že si dovedete představit moje zklamání. Potom mi ten milý a inteligentní chlapec navrhl, abych si vzal jiné letadlo – vypadalo velice pěkně a jednoduše na lítání. Myslím, že mu říkal Aztec C a že ho taky vyrábí Piper. Nemělo sice ostruhu, ale neříkal jsem nic, protože jsem spěchal. A navíc mělo ještě jeden motor navíc, pro každý případ.

Nastoupili jsme dovnitř a začal jsem hledat magneta. Nechci nikoho uvést do problémů, ale nemyslíte, že bylo užitečné dát do každého letadla nějakou knížečku, jak se to startuje ? Ale jinak to bylo úžasné. Nikdy jsem neviděl tolik vypínačů, tlačítek, páček a hejblátek. Zapomněl jsem se zmínit, měl jsem podaný letový plán. Tito lidé byli velice laskaví. Když jsem jim řekl, že poletím s Aztecem, tak řekli, že nejlepší bude letět celou cestu přímo po V-435, asi místní dálnici (pozn.překl.: letová cesta). A potom mi říkali ještě spoustu dalších věcí, ale to víte, kdo si to má pamatovat…

Start se mi povedl jako málokdy a okruh jsem opustil přesně tak, jak je napsáno v metodice výcviku. Chlapík z věže mně říkal, že mám zavolat nějaký Radar, ale to mi připadalo hloupé, protože jsem věděl kam letím. Muselo se tam stát něco divného (nějaká nouze nebo co), protože všichni piloti dopraváků na mě křičeli najednou a tak jsem raději vypnul rádio. Myslím, že jako profesionálové by měli mít lepší výcvik. Prostoupal jsem několik plochých mraků typu cumulus (asi ve 100 metrech nad zemí). Věděl jsem, že V-435 je přímo pode mnou, a tak jsem vlétl i do těch dalších mraků. Navíc docela hustě sněžilo a tak bylo plýtváním času sledovat zemi. Později jsem musel uznat, že to byla závažná chyba. Můj soused chtěl nepochybně sledovat krajinu pod námi, zvlášť ty hory, co jsou všude okolo a my, piloti, by jsme to měli umožnit.

Byl to celkem klidný let, nebýt toho ledu, který se sem tam někde tvořil. Trošku to ale vadilo na čelním skle, nebylo toho moc vidět. Musím říct, že jsem řízení zvládal docela dobře, zvláště, když si uvědomíte, že mám nalétáno pouze 6 hodin. Jednou se stalo, že mi z kapsy u košile vypadla kalkulačka a tužka, ale jak jsem slyšel, občas se to stane. Nebudete tomu asi věřit, ale jednou jsem zahlédl stopky, jak visí kolmo vzhůru na řetízku. Bylo to docela zajímavé a chtěl jsem na to upozornit souseda, ale jeho skelný pohled mířil někam do nepřítomna. Myslím, že to byl strach z výšek, který mají všichni nepiloti. A mimochodem, výškoměr je asi pokažený, protože se pořád točil na jednu stranu a potom hned na druhou.

Po určité době jsem se rozhodl klesat, protože jak jsem si na počitadle vypočetl, měli jsme být přesně nad letištěm. Jsem totiž velice dobrý v obsluze počitadla, ale tehdy se na tom počitadle muselo něco pokazit, protože když jsem začal hledat letiště před sebou, tak všude okolo byly akorát kopce. Ti meteorkáři mi museli dát špatný vítr. A navíc základna oblačnosti byla ve 30 metrech. No, na tomto světě se prostě nedá věřit nikomu, než sobě, že jo? Dokonce tam okolo byly nějaké bouřky a sem tam nějaký ten blesk. Chtěl jsem to ukázat sousedovi, ale spal. Naštěstí jsem ho nevzbudil, protože za chvilku jsme vlétli do mlhy a nebylo toho moc vidět. A navíc najednou motor utichl. Nezpanikařil jsem a protože jsem už měl přečtenou tu knížečku, kterou jsem nakonec našel, hbitě jsem nastartoval ten druhý motor a letěl dál. To je báječná věc, ty dva motory. Když jeden zhasne, tak nastartuje druhý a letíte dál. Možná by všechna letadla mohla mít dva motory. Nechcete se na to podívat ?

Jako velitel letadla jsem svou funkci bral zodpovědně. Musel jsem klesat ještě níž a dávat pořádně pozor na počasí. Bylo dost temno pod těmi mraky a bylo jenom dobře, že se občas zablesklo, jinak by se navigovalo dost těžko. Navíc se cedule na cestě pode mnou dost těžko četly přes ten led na čelním skle. Pár aut vyjelo z cesty, jak jsem nad nimi přeletěl. Vidíte, já vždycky říkám, že je bezpečnější lítat, než jezdit po cestě.

Konečně jsem uviděl letiště, které jsem perfektně znal, a ačkoliv už bylo pozdě na steaky, rozhodl jsem se tam přistát. Byla to vojenská základna a podle té spousty barevných světýlek, které na mě mířili z věže jsem věděl, že jsme vítáni. Někdo mi kdysi říkal, že mohu na tyto lidi mluvit na mezinárodní nouzové frekvenci (nebo jak se to jmenuje), ale nepřál bych vám slyšet, jakou jsem dostal odpověď. Asi čekali na někoho, kdo má přiletět, protože pořád mluvili o nějakém kreténovi v mlze. Chtěl jsem jim pomoc a tak jsem přistál na odbavovací plochu, abych nepřekážel na dráze. Po přistání k nám běžela spousta lidí a mávali nám. Bylo zřejmé, že nikdy předtím neviděli takové letadlo jako byl můj Aztec C. Jednomu z nich jsem se pokoušel vysvětlit, že by ten chlápek na věži nemusel být tak sprostý na toho chudáka ve vzduchu, ale jeho tvář byla úplně rudá. Řekl bych, že dost pije.

To je vše. Domů jsem jel autobusem, protože počasí se skutečně zhoršilo. Můj soused zůstal zatím v místní nemocnici.

Sušumašumárum
Pokračování příště
howgh!!