V různých projevech funkcionářů AeČR několikrát zaznělo, že letka AeČR je zárukou toho, že má letadla, na která by jednotliví soukromníci neměli. Vždy jsem se s chutí tomuto tvrzení zasmál. Začneme tím lepším, syndikátem majitelů letadel.
Syndikát, neboli sdružení majitelů letadel, v zahraničí opět běžná věc umožnující vlastnit letadlo několika lidem za podmínek, na které by jinak neměli. Bez diskuze nejvýhodnější je syndikát pro akrobaty. Ať už v motorové nebo bezmotorové akrobacii, let trvá dvacet minut. V pohodovém tempu se tedy na letadle vystřídají dva lidé za hodinu. V akrobatickém syndikátu tedy může být klidně deset lidí. I kdyby se jich opravdu sešlo v sobotu všech deset, svezou se všichni aspoň dva akrobatické lety za den. 5-10 lidí je také odrazem praxe mezi akrobaty v zahraničí.
Horší už je to u plachtařských syndikátů, tam chtějí všichni do termiky v jednu po obědě a termika končí v pět. Proto syndikáty mají v průměru dva lidi, maximálně tři. Se shares – s podíly, se běžně obchoduje v jejich reálné hodnotě a vlastníte li share, jste také vskutku reálným majitelem letadla se všemi právy a závazky, které nesete stejným dílem.
Organizace syndikátů probíhá nejčastěji přes inzeráty, na diskuzích, nebo v leteckých časopisech. Nejdůležitější je samozřejmě iniciační inzerát syndikátu, kdy ještě ani není známo, jaké letadlo se vůbec koupí. Iniciovat syndikát by měl velice zkušený člověk s velkou praxí. Jednoduše proto, aby se nekoupila zbytečná kravina. Na české poměry vzato, pokud bych inicioval syndikát akrobatického letadla, šel bych za Stanem Bajzíkem s otázkou, co by se asi nejlépe v této chvíli hodilo a mělo koupit z motorových mašin, Miloš Ramert by asi zřejmě odpověděl – pro bezmotoráře Swifta 😉
Syndikát v praxi když už je letadlo je velmi jednoduchý. Z vlastní praxe popíšu Extru 300:
Vklad 22 000 Eur
Měsíční poplatek 100 Eur
Mokrá hodina 120 Eur
Hodina pro zákazníka 240 Eur, profit 120 eur patří tomu členu syndikátu, který si našel a přivedl zákazníka. Jinými slovy, pokud se člověk trochu vyzná, dá se v normálně fungující nepokřivené ekonomice krásně vyžít a mít akrobacii jako hlavní zaměstnání. Pokud se někomu v akrobacii nevede protože nemá shůry dáno, prodat svůj podíl je otázkou maximálně týdne potom, co mu vyjde inzerát.
Bohu žel, v ČR jsem 20 let měli ze státních dotací podporovanou letku AeĆR se 130 letadly, která trh značně zdeformovala a tržby, které z hodin prodaných pod cenou skončily v tunelech pod AeČR a na výplatních páskách funkcionářů, měly skončit v soukromém sektoru, který by s nimi jistě naložil jinak. Nezbývá než doufat, že slavná letka AeČR nepřežije a trh se tím pádem rychle narovná a vše začne fungovat v normálním režimu tak, jako všude jinde v zahraničí. Skutečně se velmi divím, že silné firmy – školy, nezakročily proti letce AeČr už dávno….
A závěrem velké neštěstí křížem krážem po celém světě – timeshare na letadla. V time share systému se neprodává kus letadla jako je tomu u syndikátů, ale jeho časová využitelnost, tedy jak z předpokladu plyne, časová část.
Timeshare vznikl v minulém století mezi šlechtou, která si pobřeží západního Španělska vydržovala zimní sídla. Postupem času jak rostly náklady na služebnictvo a údržbu nemovitostí, byla šlechta nucena dávat na dobu nepřítomnosti svoje majetky k dispozici jiným, aby umořila provozní režii. První timeshare byly tedy na půl roku, dnešní moderní podoba v hotelech funguje už po týdnech.
Bohu žel, stalo se co se stát nemělo, timeshare se nám nastěhovalo i do letectví. Ve zkratce: Jde se do banky, vezme se úvěr, koupí se letadlo a jeho čas se rozprodá na 53 týdnů – tedy na rok. 53 majitelů má k dispozici “svoje” letadlo na jeden týden, případně na více týdnů za které si zaplatil. Firma pak navíc ročně nebo měsíčně účtuje provozní poplatek za správu timesharu a údržbu letadla.
A jdeme na háčky, spíše základní nedostatky:
– Letadlo nikdy není Vaše, ačkoliv je Vám před podpisem smlouvy tvrzeno. Nikdy nedostanete žádné podílové ani zástavní právo.
– Neznáte, ani Vám nebude dovoleno znát ostatní majitele týdnů. Bude to skryto pod obchodním tajemstvím.
– Nijak nezjistíte, zda bylo prodáno 53 týdnů nebo 150 týdnů na jedno letadlo. Na to se většinou přijde, když se před hangárem sejde podezřele mnoho majitelů, kteří si stěžují na stálou nedostupnost letadla a také zjištěním, že inzerát na luxusně vybavené glass cocpit letadlo běží na podíl na jedno a to samé letadlo už několikátý rok:)
– Když firma už neví kudy kam, v době, kdy už má matematicky podle počtu prodané páté letadlo, pořídí teprve druhé. Drahé inzeráty a provozní letadlo něco přeci jen stojí 🙂 A čas plyne, týdny se prodávají, stejné problémy se zopakují za rok znovu a koupí se třetí letadldo. Bohu žel v době, kdy už se matematicky mělo kupoval šesté nebo sedmé 🙂
Celý timeshare v okamžiku kdy se prodá 54. týden, je samozřejmě podvod. V 54. týdnu v roce už se prodává vzduch a ne kus letadla:) Celý timeshare se pak začne jmenavat crimeshare a kolik je takových pitomců co na to skočili, se pak dozvíte po zadání hesla do googlu “jméno firmy + crimeshare” Osudy zakladatelů těchto firem jsou podobné jako těch, kteří zakládají podobné hry jako jsou pyramidy, letadlo, nebo zahraničí známé gimmick game končí v kriminálech pokud nestihli vydělat dost na úplatku soudů a policie. Pokud stihli a vše uplatí, firmu přejmenují a dělají dále to samé…… Takže pozor, nenaleťte !
Susmasumárum, syndikáty jsou tím pravým ořechovým co nejefektivněji nahradí aeroklubový systém, ze kterého funkcionáři kradou kde mohou.. Prodej letadla za trží ceny do publika je tím správným zdravým a pro rozvoj akrobacie velice potřebným prvkem…..